I když se dá řád do klusu, vždy vyhraje Paní Chaosu.

Film Yellow Submarine

22. února 2018 v 21:02 | fanoušek The Beatles |  Ostatní
Onehdy jsem zhlédla tento filmový počin, a tak mne napadlo, že bych ho zde mohla zrecenzovati (i když to nikdo nečte, ale to je občas asi dobře :-D). Zkrátka a dobře, dlouze a špatně, či jak chcete jinak, tady to je. (Pro více informací klikněte na název.)

Nejdřív by ale nebylo od věci film trochu představit. Yellow Submarine, nebo česky Žlutá ponorka je kreslený film, ve kterém se ve své (pře)kreslené podobě objevují The Beatles. A oni se tam nejen objevují, oni se tam taky hýbou a něco dělají a nestojí tam jen jak tvrdé y! A to byl vlastně důvod, proč jsem se na to vůbec dívala. No a samozřejmě taky proto, že je to kreslené, takže to nemůžou pokazit ani případné hrozné výkony herců. (mimochodem... všimněte si v pravo dole na tom plakátu čísla 23... to podpořilo mojí paranoiu - záměr to asi zřejmě nebyl, i když tady už jeden fakt neví!)
Taky by bylo fajn zmínit, že jsem jej viděla v originále bez titulků a každé půl minuty mě přerušovali hluční sousedi nebo bratr, takže z hlášek jsem pochytila snad jen "once upon a time... or maybe twice..." a to snad jen proto, že to je úplně na začátku. Věřím, že tam byla spousta skvělých vtipů a věcí důležitých pro děj, ale já se tak nějak oběšla i bez (některých částí) dialogů. Prosím promiňte.
No a konečně přejděme k samotné REcenzi.

Původně jsem chtěla psát o "velice zajímavém metafysickém zážitku" a "paralelách korespondujících se základními rovinami běžného života", ale nakonec mi to přišlo jako kravina a nalhávala bych si to, protože nic takového ve mně ten film nevyvolal. Bylo to ale lepší. Vtipné, veselé, psychedelické, zpěvné a živé. Přesně těchto pět věcí od filmu očekávám (od všech ne) a Ponorka to dokonale splňuje. Asi po deseti minutách jsem si upřímně říkala "jestli tohle Beatles udělali, tak museli být sjetí jak závodní pneumatiky". Oni naštěstí ne. Tvůrci nevím, ale ani by mne to nepřekvapilo. Někdo tomu říká surrealismus, jiný psychedelie a ještě jinačí dadaismus. Pojmenujte si to jak chcete, ale do všeho zmíněného tento film zapadá. Až moc. Taky to odráží dobu, kdy vznikal - ŠEDESÁTÁ LÉTA. Ach! Nádherný to čas. Nechcete si je někdy zopáknout? Teda až na tu válku ve Vietnamu. Jenom jakože to prostředí, Woodstock... Ale to už odbíhám od tématu. Z výtvarné stránky se tam samozřejmě pár chybiček najde, ale to bych jim i odpustila. Nejvíc se mi líbily asi písně When I´m Sixty-Four, Lucy In The Sky With Diamonds a samozřejmě úvodní Yellow Submarine. A kouzelné byly taky ty trošku surreálnější pasáže, kterých je tam jako hub (ne tech, kterých si myslíte) po dešti. A pokud to vydržíte až úplně do konce, uvidíte Beatles i v jejich skutečné podobě. Takže, abych to shrnula, bylo to skvělé a moc to doporučuji všem fanouškům The Beatles. Těm ostatním asi taky.

Nechť Vás mír a láska provází. Zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jde slyšet padání stromu, když u toho nikdo není?

Ano
Ne
Na to neexistuje odpověď
Ach bože! To je ale blbá otázka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama